Jdi na obsah Jdi na menu
 


18. 3. 2019

Zločiny SSSR v Československu - úvod

 

   V závěru 2. světové války koncem roku 1944, současně se vstupem Sovětské armády na území Československa, zahájily speciální orgány sovětské bezpečnosti rozsáhlé pronásledování některých skupin místního obyvatelstva. Oběti tohoto stíhání byly po zadržení zpravidla vzápětí převezeny do sovětských vojenských táborů v Německu a Polsku a potom do táborů nucených prací v Sovětském svazu.

   Toto stíhání postihlo na území tehdejší Podkarpatské Rusi do jejího oficiálního předání do svazku SSSR v červnu 1945 tisíce osob, především potencionálních odpůrců Sovětského svazu a představitelů demokratických občanských a politických kruhů.

   Z území Slovenska od počátku roku do jara 1945 byly násilně vyvezeny do SSSR desetitisíce osob buď obviněných příslušnosti k aktivistickým proněmeckým organizacím tzv. "Slovenského štátu", nebo prostě násilně mobilizovaných na pomoc při poválečné rekonstrukci sovětského národního hospodářství.

   Na území dnešní České republiky začala akce sovětských bezpečnostních orgánů v dubnu 1945 a trvala až do počátku roku 1948. Oproti Podkarpatské Rusi a Slovensku měly však zdejší sovětské zásahy proti civilním obyvatelům již velmi zřetelný politický charakter. Hlavním byl zřejmě dlouho pečlivě připravený zátah na přední představitele bývalé ruské antibolševické emigrace, žijící v Československu na pozvání československého státu již od počátku 20. let, většinou absolventy československých vysokých škol a náležející mezi špičku československé meziválečné společnosti (generalita a vysocí důstojníci československé branné moci, profesoři na československých vysokých školách, lékaři, autoři významných architektonických děl v celé ČSR, techničtí odborníci předních československých závodů, úředníci československé státní a veřejné správy a podobně). V převážné většině již dávno byli československými občany nebo byli alespoň držiteli mezinárodního průkazu totožnosti uprchlíka ze Sovětského Ruska. Spolu s nimi byla odvlečena řada českých reemigrantů z Ruska, kteří po převzetí vlády bolševiky v roce 1917 opustili bývalou českou krajanskou komunitu v Rusku a svůj tamní majetek a vrátili se žít natrvalo do ČSR. Důsledně byli pronásledováni všichni bývalí přední představitelé československé státní reprezentace na Podkarpatské Rusi do roku 1939.

   Všichni zadržení byli deportováni do sovětských táborů. Oběti masových násilných mobilizací ze Slovenska byly zpravidla umísťovány v internačních táborech nucených prací. Oběti politicky motivovaných únosů z Čech a Moravy byly většinou obviněny podle článku 58 tehdejšího trestního zákoníku RSFSR, podle něhož byly stíhány projevy takzvané kontrarevoluce, nikdo nebyl obviňován ze spolupráce s německým nepřítelem a jen v ojedinělých případech byla údajná kontrarevoluční činnost doplněna o vágní charakteristiku "sloužící cílům nepřítele" nebo "fašistického nepřítele". Následovalo odsouzení většinou v nepřítomnosti a cesta do táborů GULAG.

   Sovětské bezpečnostní orgány zasahovaly v Československu bez opory v jakémkoliv právu. Jejich zvůli československou politickou reprezentaci, usilující o maximálně přátelské vztahy obou zemí, zaskočila a Československo bohužel nenašlo dostatek odvahy a sil, aby čelilo tomuto zločinu páchanému na jeho svobodných občanech. Opatrné diplomatické kroky, poznamenané rychle narůstajícím prosovětským oportunismem, usilovaly především o osvobození nepolitických obětí ze Slovenska. Sovětský svaz neměl však příliš zájem vracet kolo dějin a tak nehodlal příliš vyhovět.

   Propuštěn byl proto jenom zlomek zavlečených a ostatní následovali své spoluobčany odvlečené z politických důvodů na cestě do hloubi Sovětského svazu, do táborů GULAG. Několika stům se ještě podařilo vrátit počátkem 50. let v rámci rozsáhlého uvolňování sovětského represivního systému po Stalinově smrti. Většina odvlečených však zmizela v pekle sovětských táborů bez jakékoliv stopy.

 

zdroj: Únosy československých občanů do Sovětského svazu v letech 1945 - 1955, Vladimír Bystrov, Praha 2003

 

vojcechovsky.png

Armádní generál Sergej Vojcechovský byl 12. května 1945 zatčen sovětskými orgány a odvlečen do Sovětského svazu, kde v nemocnici gulagu 7. dubna 1951 zemřel.